Jsou jména fotbalistů, která přímo symbolizují věrnost fotbalové Dukle, jedním z nich je i Günter Bittengel.

Vždyť žlutočervený dres Dukly oblékal úctyhodných sedmnáct let. Jako mladší i starší žák, jako dorostenec, voják základní služby i jako profesionální fotbalista. I když toto označení se oficiálně používá až od roku 1990. Bittengel, kterého do áčka povolal trenér Jiří Lopata, hrál za Duklu v časech, kdy její hvězda na fotbalovém nebi pomalu zapadala. Přesto v roce 1990 ještě dokázala vybojovat Československý pohár. V Prešově dne 13. května nastoupila k finálovému utkání proti Interu Bratislava a po remíze 1:1 vyhrála na kopy z pokutové značky 5:4. V základní sestavě odehrál celý zápas i Günter Bittengel.

V roce 1991 odešel na zahraniční angažmá do německého Krefeldu, kde skoro šest let kopal za tamější klub Bayer / KFC 05 Uerdingen. Dvakrát – 1992 a 1994 – byl Günter u toho, když tým postoupil do bundesligy. Po návratu domů hrál ještě tři roky za Blšany, s nimiž v roce 1998 postoupil do nejvyšší soutěže českého fotbalu – 1. Gambrinus ligy. S fotbalem skončil jako hráč v roce 2000, ale jen s tím vrcholovým – léta pak kopal pro zábavu s partou bývalých dukláků kolem Luďka Macely přebor Středočeského kraje za SK Černolice.

To už se ale Bittengel vydal na trenérskou dráhu. Přes Blšany, Viktorku Žižkov, Horní Počernice a Čelákovice se vrátil zpět do pražské Dukly. Na Julisku, kde se nikdy nepřestal cítit doma.

V létě 2007 se FK Dukla Praha vrátila do sféry profesionální kopané. Hraje na Julisce II. ligu a trenér Günter Bittengel byl zase u toho.

Od roku 2010 působil v klubu na pozici sportovního ředitele. V současné době je v klubu pověřen vedením úseku mládeže.

​

Fotbal začal hrát až ve 12 letech. Jeho začátky jsou spojené se Sokolem Hořepník, kde nastupoval v okresním přeboru starších žáků. Další kroky ho vedly do klubu Slavoje Pacov, kde se hrál krajský přebor žáků. Jako dorostenec se fotbalově přestěhoval do svého rodného města, kde za FK Pelhřimov hrál dorosteneckou divizi. V tomto klubu strávil několik let, kdy nastupoval k zápasům mužů v divizi, ale také 1.A třídě. V současné době nastupuje za trenérský tým FK Dukla Praha, hrající pražskou 1.B třídu. Jeho nejsilnější fotbalovou vzpomínkou je zápas, ve kterém dal gól z přímého volného kopu, u kterého byli Petr Fišar, Pavel Sedláček a kluci z dukelské kategorie U15 (ročník 2002).

Po vystudování pedagogické fakulty v Českých Budějovicích se přesunul na studia do hlavního města, konkrétně na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Díky svému tématu diplomové práce, se dostal ke sběru potřebných dat v klubu FK Dukla Praha, kde ze schůzky týkající se způsobu měření dat, nakonec vzešla nabídka trénovat na Dukle. Na Dukle začal trénovat v roce 2014 u kategorie U14. Poté se přesunul k nejmenším dětem do naší dukelské Školičky, následovala předpřípravka (U7), mladší přípravka (U8, U9) a prošel si i přípravkou starší U11. V současné době trénuje kategorii U16.

Jeho profesní život je také úzce spojen s dětmi, po dokončení studií na VŠ začal pracovat jako průvodce v lesní mateřské školce, kde strávil intenzivní 4 roky a pochopil zde, jak je výchova dětí v předškolním věku velice důležitá. V současné době vyučuje na základní škole v Rudné tělesnou výchovu a předmět dílny.

Fotbal začal hrát ve čtyřech letech. Jeho fotbalové krůčky započaly v jeho rodných Roztokách u Prahy. Prošel zde nejmenšími kategoriemi a zároveň fotbal kombinoval s jinými sporty. V jedenácti letech se stal hráčem FK Dukla Praha. Zde prošel všemi kategoriemi až do staršího dorostu. V patnácti letech tady začal s trénováním těch nejmenších. Za celou dobu působení na Dukle mu zdejší filozofie přirostla k srdci. Další fotbalové kroky ho zavedly do Klubu FK Meteor Praha VII, kde hrál celostátní dorosteneckou soutěž. Nyní trénuje na Dukle nejmladší žákovskou kategorii, hraje za trenérský tým a věnuje se studiu, aby se mohl stát učitelem. Práce s dětmi ho naplňuje a je pro něj i „rodinnou tradicí.“ Mezi mimofotbalové aktivity patří posilování a plavání.

Fotbal hraje od svých 4 let, kdy poprvé přišel na Julisku a strávil v ní 15 let v roli hráče ve všech ročnících od Školičky po B-tým Dukly. Prošel mnoho trenérů, kteří trénují i na kempech a dali mu toho hodně, jak k fotbalové stránce tak i vlastního rozvoje, která je v Dukle dlouhodobě rozvíjena. Po přestupu z mládežnické kategorie do chlapů strávil půl roku na hostování v divizním Kladně a poté se vrátil zpátky do B-týmu Dukly, kde dohrál jarní část soutěže. Po této zkušenosti věděl, že se fotbalu nechce věnovat na nejvyšší úrovni a tak se přesunul do Pražského přeboru, kde momentálně hraje za Přední Kopaninu.

Co se týče trénování je furt na začátku své kariéry, ale už nějaká léta vstupuje do tréninkových jednotek u našich nejmladších a u Školičky. V sezoně 2022/2023 působil v kategorii U7.

Jeho první fotbalové krůčky započaly v 5 letech ve fotbalovém klubu TJ Spartak Chodov, kde hrál až do přechodu mladších žáků. Poté se Jakub rozhodl z fotbalového prostředí odejít a okusit i další sporty. Házená, florbal, týmové sportovní hry to byly skvělé, ale vášeň k fotbalu z něho nikdy nevyprchala. Jak říkávala jeho mamka, byl posedlý fotbalem. Návrat k hraní přišel na přelomu dorostu a mužů, následně prošel několika kluby, ale díky vleklým zraněním se rozhodl skončit a přestěhoval se do Prahy. To byl první jeho životní milník, nové město, noví lidé a první trenérské krůčky, ty opravdové však přišly s inzerátem na trénování. K děvčatům na Dukle? Zvláštní, říkal si v té době. Uteklo už báječných 6 let, Kuba vystudoval tělesnou výchovu a sport na Masarykově univerzitě v Brně. Je kamarádem a trenérem nejmenších dětí ve fotbalové Školičce, v současné době vede dorosteneckou kategorii dívek WU18. Třetím rokem působí jako šéftrenér dívčí mládeže a zároveň jako lektor pro vzdělávání trenérek v České republice. Jeho největší vítězství je, že ho život baví, dělá to, co miluje a poznal plno skvělých lidí. Navzájem se inspirují a podílejí na svých životních cestách.

K fotbalu jí přivedl v 5 letech starší brácha a tak doplnila tým AFK Libčice. Tam strávila krásných 6 let, než přišla nabídka do nově vzniklého dívčího týmu FC Dobrovíz.

Na Duklu přišla v roce 2016 do kategorie starších žákyň, pod vedením Marušky Havlasové. Prošla zde přes juniorku až do žen, kde působí do teď. Kromě role hráčky se také věnuje trénování ve Školičce a na Duklakempech. S dětmi tráví čas i mimo fotbal a to pracovně, jako vychovatelka ve školní družině.

Fotbal začal hrát v první třídě za Motorlet. Svůj vztah ke sportu jako takovému prohluboval každý den po škole, kdy s kamarády z pražského sídliště chodil kopat na plácek za barák a domů chodil s první rozsvícenou lampou. V Motorletu vydržel až do mužů kde hrál Divizi. V dorostu vedl jako kapitán tým v české lize dorostu. 

Po maturitě, kdy se rozhodoval, kam ho zavedou další kroky nastoupil na FTVS, které završil magisterským titulem. Během studií se postupně zapojil do trénování a pomalu opouštěl hraní na vyšší úrovni a přesunul se do klubu SK Uhelné Sklady Praha, kde prožil ještě mnoho hezkých fotbalových let v pražském přeboru. První trenérskou zkušenost nabral v AFK Slavoj Podolí, kde trénoval dva roky přípravky. Vždycky rád cestoval a když tehdejší přítelkyně (nyní už manželka a máma jejich ročního synka Eliáše) přišla s nápadem odjet do Austrálie, neváhal a vydal se s ní na cestu. Po roční odmlce bez fotbalu se po návratu setkal s Petrem Fišarem, který mu umožnil nakouknout do Dukly. Dukla mu otevřela oči, ukázala cestu nejen práce s mládeží, ale také mu změnila pohled na životní hodnoty. Nyní trénuje kategorii mladších žáků U12. 

Současně učí na základní škole tělocvik, zeměpis a výchovu ke zdraví. 

Jeho děda a strejda také spojili svou sportovní kariéru s Duklou, jen v jiném sportu. Věnovali se házené. 

K fotbalu ji přivedla ségra až ve 13 letech. Nejprve se v roce 2016 dva měsíce učila hrát u dorostenek v FC Mělník, ale po absolvování Duklakempu přestoupila do starších žákyň na Duklu, kde zůstala až do kategorie žen. Přestože se od nástupu na vysokou školu fotbalu nevěnuje aktivně jako hráčka, stále trénuje dukláckou Školičku, kde působí od jara 2019. Na kempy jezdí v roli trenérky od téhož roku. Na trénování ji baví samotný sport, předávání radosti z pohybu, rozvíjení dovedností a užívání si spousty legrace, i každá interakce sport přesahující. Fotbal na Dukle jí samotné přinesl mnoho zkušeností, příležitostí i životních lekcí, a tak se v tomto prostředí  pohybuje moc ráda.

Práce s dětmi jí přijde nejen zábavná, ale také ohromně smysluplná, proto by v ní ráda pokračovala i v rámci své profesní kariéry jako psycholožka. Příležitostně si kromě fotbalu ráda zahraje zejména tenis, v bezpečí však není žádný nečinně ležící míč. Mimo sport je její velikou vášní hudba. 

Ve svých 11 letech vyměnila fotbal za basketbal, kterému se věnovala 4 roky. Fotbal začala hrát na pražské Dukle a prošla zde žákovskými kategoriemi, kde hrála nejen v poli, ale několikrát plnila i roli brankářky.  V polovině první sezóny za dukelské dorostenky začala pomáhat trénovat přípravky v TJ Sokol Řepy. Práce s malými fotbalisty ji začala velmi naplňovat, a tak na konci sezóny s fotbalem jako hráčka skončila, aby se mohla naplno věnovat trénování. Teď trénuje třetí sezónu mladší přípravku v Řepích a od letošního září chodí i na Školičku na Dukle.

​

S fotbalem začala v 6 letech, po vzoru staršího bratra, v TJ SOKOL Dolní Počernice, mezi kluky. Po roce hraní se dostala k holkám na Spartu, kde si prošla přípravkovými kategoriemi. Následně hrála tři roky v Bohemians Praha. Poté jí Maruška Havlasová přivedla na Duklu do kategorie starších žákyň. V průběhu hraní se začala věnovat trénování, nejprve Školička, o rok později přidala ke Školičce dívčí tým WU9. Na začátku letošní sezóny ukončila hráčskou kariéru, aby se mohla naplno věnovat škole a trénování přípravek na Dukle. Momentálně studuje trenérskou UEFA B licenci, aby mohla dále rozvíjet své znalosti v oblasti trénování.
Terka je  studentkou střední školy stavební.

K fotbalu se dostala v sedmi letech v SK Jizera Předměřice, kde byly dívčí týmy. Prvních pět let chránila branku, již jako hráčka v poli se přesunula do pražské Sparty. V dorosteneckém věku ji fotbalové kroky zavedly do klubu TJ Sokol Stará Lysá (původní Předměřice), kde hrála 6 let. Dukelský dres poprvé oblékla v roce 2012. Aktivní hráčskou kariéru zakončila na konci roku 2015, kdy upřednostnila trénování.
Již od roku 2013 vedla 5 sezón tým starších žákyň právě na Dukle, v sezóně 2018/2019 působila u A týmu žen po boku Michala Kolomazníka. Další trenérské zkušenosti sbírala od roku 2014 v klubové Školičce pro kluky a holky do 6 let, kterou vedla do konce sezony 2021/2022. Od léta 2022 se přesunula k předpřípravce U7. V letošní sezoně začala u kategorie WU18, ale trénování v říjnu přerušila. Souběžně má na starost Duklakempy a další klubové akce mládeže.

Pro radost přibrala v osobním životě kategorii U5, s dcerou se věnují všemu možnému.
Mládežnická Dukla ji přirostla k srdci a těší ji, že zde může spolupracovat se skvělými lidmi, kteří smýšlejí na podobné vlně.

Mimo fotbalové prostředí je absolventkou fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze, také ráda poznává nová místa a poslouchá českou hudbu.

S fotbalem začala ve svých necelých 14 letech, kdy po vyzkoušení několika sportů hledala nový. Začala tedy na Dukle pod vedením Marušky Havlasové. Začátky nebyly lehké, ale to se každým rokem zlepšovalo. Nakonec prošla kategorií starších žákyň, dorostenek a strávila necelé dvě sezóny v ženském B-týmu. Skončila s hraním, když si zranila koleno. Ale třeba se k tomu jednou vrátí. :)
V průběhu let navštěvovala dukelskou Školičku, zúčastnila se také dvou Duklakempů jako hráčka a teď už několik let jako trenérka. 
Mimo studia na VŠ aktuálně trénuje dukelský fotbalový kroužek pro kategorii U7 a U8 a také působí jako správce sociálních sítí Dukla žen.

Sám s fotbalem začínal již v 6 letech v rodných Moravských Budějovicích. Prvním jeho trenérem byl  táta, který ho k fotbalu přivedl. Tak tomu bylo do 14 let, kdy se přesunul do týmu 1.SC Znojmo, ve Znojmě zároveň studoval střední školu. Zde působil do 19 let a v dorostu si tady zahrál Moravskoslezskou ligu dorostu. Po dorosteneckém věku dostalo přednost studium vysoké školy, a tak šel fotbal trochu stranou. I tak stále dojížděl každý víkend na zápasy krajského přeboru do Znojma. Následovaly i nižší soutěže v Rakousku.
Během studia na vysoké škole Univerzity Karlovy přišla možnost začít s trénováním u fotbalové Školičky na Dukle. Do této doby pomáhal s tréninky svému taťkovi, který je také stále trenérem. „Byla to pro mě opět možnost vrátit se zpět k fotbalu a k práci s dětmi, která mě naplňovala“. Od této chvíle se stalo trénování dětí vášní a prioritou. V současnosti trénuje kategorii U10. Na samotné hraní však úplně nezanevřel a ve volné chvíli hraje za TJ Jíloviště.
Zároveň již od roku 2018 působí jako sportovní pedagog v DDM Modřany, kde má na starosti kroužky Dívčího fotbalu, Pohybové všestrannosti a pořádání sportovních táborů. Na Dukle i v DDM se snaží u dětí vytvářet pozitivní vztah ke sportu a pohybu.

S fotbalem začal ve své rodné moravské vísce Všechovice, kde hrál žákovské a dorostenecké krajské soutěže a následně ve starším dorostu moravsko-slezskou dorosteneckou ligu za SK Hranice. Po studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu začal v roce 2004 svoji hráčskou a trenérskou kariéru v Dukle Praha, tehdy hrající pražský přebor. Následně prošel jako hráč řadou klubů na úrovni 3. ligy a divize s vrcholem v Čáslavi, kde si zahrál 2. ligu. Po naplnění touhy poznat svět, se po dvouletém pobytu v australském Sydney usadil v Praze a jeho první kroky vedly opět na Julisku. Nová filozofie Dukly a její přístup k dětem ho zcela nadchly a od první chvíle až doteď se cítí opravdu hrdý na svůj klub.

Kromě trenérského působení u žákovských a dorosteneckých kategorií Dukly pracuje jako učitel tělesné výchovy a angličtiny na základní škole.
V roce 2020 se šťastně oženil a s manželkou Evčou vychovávají dceru Evičku. Obě holky jsou velkými fanynkami Dukly.

...

...

...

Na kempu vymýšlí mimofotbalové aktivity, jelikož fotbalu nerozumí. :) Dostala se k němu velmi pozdě, a to až přes svatbu s fotbalovým trenérem. Od dětství jezdila na turistické tábory plné her v přírodě. V dospělosti jí láska k hrám a dětem vydržela, i proto se stala učitelkou na 1. stupni ZŠ. Nebojí se různých výzev a ač je vzrůstem malá, dokáže si zjednat autoritu i u kluků, kteří ji o hlavu přerůstají. Přestože fotbalu plně nerozumí, je opravdu hrdá na svého manžela a „jeho“ klub Duklu, kde mají nastavenou filozofii blízkou jejímu srdci. Na kempy se vždy moc těší!

​

K fotbalu se dostala úplnou náhodou v deseti letech, kdy se zúčastnila ukázkového tréninku na Julisce a rozhodla se, že začne hrát dívčí fotbal za Duklu. Po čtyřech letech na hřišti začala nabírat zkušenosti také v pozici trenérky na Duklakempu. Kde dostala důvěru své tehdejší trenérky Marušky Havlasové, aby se stala asistentkou trenéra Michala Kolomazníka. Tato skvělá zkušenost jí natolik motivovala, že se rozhodla věnovat trénování naplno. Absolvovala základní trenérskou licenci a začala působit v kategorii dívek WU9. V sezoně 2019/2020 ukončila hráčskou kariéru a nyní dokončuje UEFA B licenci. Momentálně studuje pedagogické lyceum a působí jako trenérka u dívčích přípravkových kategorií WU9 a WU11.

 Fotbal sledoval už jako dítě z kočárku. Táta chodíval na nedělní zápasy. Nejčastěji jste ho našli na vesnickém hřišti, kde trávil s ostatními veškerý volný čas hned po škole a před školou taky, tašky jako branky  a turnájek než otevřely základku. V rodném Nedašově ve druhé třídě z něj udělal trenér brankáře. Ve třetí třídě už chytal za starší žáky přebor žákovské župy a pamatuje si, že byl menší než půlka výšky branky.
Spolu se Zdeňkem Šenkeříkem šel ve 3. třídě do žákovské ligy do sousedního Brumova, do mladších žáků. V Brumově zůstal do 21 let a zachytal si v 15 letech I.A za B-tým a v 17 letech dokonce za A-tým MSFL. Velký hendikep měl výšku, tu ovšem nahrazoval tvrdou prací na tréninku a srdcem. Točily se kolem něj týmy Zlína, Jihlavy a další. Bohužel přestup se nikdy nekonal. Po vojně a návratu do Nedašova do III. třídy, ve 22  letech, zažil jeden z nejlepších zážitku . Ta generace talentu se sešla v jednom týmu, všichni z jedné vesnice a za 7 sezon byli v krajském přeboru Zlínského kraje. Za klobásku, s velkým srdcem a velkou partou se dokázal malý zázrak.
Mezi tím se neprosadil jak v Rakousku tak v Polsku v regionálních soutěžích. Po sériích zraněních s fotbalem skončil a začal trénovat dorost na vesnici. Bohužel pracovní vytížení v armádě ČR ho omezuje se naplno věnovat trénování. Znovu se obul do kopaček před 4 lety a pomáhá v Nedašově v krajském přeboru a s mládeži. Dospěl  k názoru, že musí předávat tradice fotbalu mladším. Nabídka Dukly a tréninky s dětmi mě neskutečně naplňují. Na Dukle jsem poznal úžasnou partu lidí s velkou pokorou a srdcem na právem místě, čehož si nesmírně vážím.
Snažím se najít pevnou pracovní dobu v armádě a věnovat se trénování, ale také studiu licence. Bohužel z důvodů vikendového vytížení, buďto prací na domě, studiem vysoké školy a také stále aktivním hraním v krajském přeboru, kde v týmu jsem hrající trenér a zdravotník. V plánu mám do konce tohoto roku propadlou licenci znovu vystudovat, jelikož chci rozšířit brankařskou školičku, kterou provozuji v rodném Nedašově, a také u přípravek v Fk Dukla Praha.